Podzimní prázdniny na hájence Písařov

Letošní podzimní prázdniny (28.10. až 1.11.2015) trávilo 13 Jitřňáků na hájence Písařov na pomezí Orlických hor a Jeseníků.

Náš pobyt byl zasvěcen turistice. Nejnáročnější byl hned první výstup, kdy jsme se vydali z Ramzové v Jeseníkách přes Vražedný potok a Obří skály na Šerák. Ten dělal čest svému jménu a byl dokonale zahalen do "šera". Výstup byl opravdu náročný. Opět se potvrdilo heslo: "čím blíž vrcholu, tím to je prudší". Ano, poslední asi kilometrový úsek měl převýšení přes 300 m, což česky znamená, že se šlo jak po žebříku. V tomto případě jak po schodech.

Každopádně jsme to s vypětím všech sil zvládli a na chatě Jiřího pak doplnili energii.

Výstup byl hodně náročný, ale byl také obohacen dvěma delšími zastaveními. První bylo u křišťálově čistého Vražedného potoka, do kterého někteří i ponořili hlavu - při těch 5 °C to byl dost hrdinský výkon.

Druhý byl ještě zajímavější. Byly to Obří skály, na které se mohlo i lézt. Řekl bych, že - vzhledem k počasí = silný a studený vítr - to bylo i dost adrenalinové. Šel na ně jen ten, kdo měl odvahu. Ti si to ale následně užili dosytnosti.

Tradičně značný ohlas sklidil i výlet na bazén. Kohoutí zápasy, dětský bazének a vůbec další hry ve vodě patřili k nejoblíbenějším činnostem.

Poslední den nás čekala túra československou historií. Po tzv. "betonové hranici" jsme došli až tvrzi Bouda, kterou jsme si i prohlédli. Byla v ní opravdu velká zima. Vůbec nechápu, jak tam ti vojáci mohli být. I menší bunkry, tzv. řopíky, sklízely naší pozornost. Podívali jsme se i dovnitř, ale nejvíc nás bavilo z nich skákat.

Po pěti dnech jsme v neděli na večer přijeli zpět do Prahy, kde jsme se rozešli zpět, do svých domovů.

Jsem z Jitřní, vím proč - hrdost, síla, inspirace.